Řečtina je jeden z nejstarších jazyků Evropy a znát ho je opravdu užitečné. Aneb jak se říká ve filmu Moje tlustá řecká svatba: „Řekni mi jakékoliv slovo a já ti dokážu, že pochází z řečtiny.“
Proč se naučit řecky? Co je na řečtině nejtěžší a na co se naopak můžete těšit? Na to nám odpověděla naše skvělá lektorka Sylvie.
Sylvi, řečtina je nejen Váš rodný jazyk, ale také profesní. Jak jste se k lektorství řečtiny dostala? Přes inzerát, doporučení nebo osobní setkání?
Řečtina je můj rodný jazyk, vystudovala jsem ho, a proto jedním logickým vyústěním byla i jeho výuka. Vyučovala jsem na FFUK, na jazykových a letních kurzech.
O vaší škole jsem se dozvěděla z inzerátu na lektora novořečtiny. A musím přiznat, že mě zaujal i název jazykového centra Parakalo, což je řecky „prosím“.
Jak dlouho pracujete jako lektorka a co Vám tahle práce dala?
Řečtinu učím už drahně let, stejně jako angličtinu. Řekla bych, že něco přes dvacet. Naplňuje mě totiž práce s lidmi. Sama se pořád ráda učím a své znalosti pak ráda předávám dál. Ať už jsou to jazykové, kulturní nebo historické souvislosti.
Navíc jsem ráda, když mi v mých hodinách lidé řeknou, že mám neuvěřitelný přehled, a že se ode mě dozví a naučí mnohem víc než jen jazyk.
Proč se naučit řecky? Co je motivací studentů a co je na řečtině nejtěžší?
Proč? Možná proto, že je to jeden z nejstarších jazyků na světě, kontinuálně se vyvíjí přes 24 století. Tvoří samostatnou jazykovou skupinu. Je to jazyk bohů, homérských hrdinů a vědy. Jazyk, který vás přenese k moři a za sluncem. Studenti mají různé motivace. Cestování, práce, touha domluvit se s přáteli nebo porozumět jazyku svých předků a v neposlední řadě láska.
A co je na řečtině nejtěžší? Není na místě tvrdit, že je to snadný jazyk. První meta je překonat abecedu, psaní a čtení. Řekla bych, že je to jeden z nejdůležitějších kroků. Řečtina je jazyk flexibilní stejně jako čeština. To také o lecčem vypovídá. Má pět druhů samohlásky „í“, dvě „e“, dvě „o“. V těch chybují i rodilí mluvčí. Ale rozhodně nechci nikoho děsit. Každý Řek velice ocení vaši snahu se domluvit, protože si je vědom toho, že jeho rodný jazyk rozhodně není lehký. Chyby v hovoru i na papíře promine. Za mě je důležité nebát se posměchu z chyb a jít do toho!
Jak probíhají Vaše hodiny a jací jsou studenti?
Doufám, že probíhají hlavně vesele a bez stresu. Opakuji, chyby nehrají žádnou roli. Nejsme na jazykové olympiádě. Studenti jsou různí, a tím myslím věkem, profesí i svými zájmy. Ale jeden zájem mají společný – řečtinu a motivaci se jazyk naučit.
A na co se můžou nově příchozí studenti těšit?
Na ten moment, kdy zjistí, že řečtinu zvládnou. A že toho už dávno plno umí, třeba řecká slovíčka.
Máte nějakou veselou historku z vyučování?
Těch je. Jednu konkrétní ale nedokážu vybrat. Různá přeřeknutí, povedené vtipné překlady, hledání významů slov. Zvířata před monitory studentů při online výuce (papoušek, kočka i psi). Nebo zvědavý dětský obličej.
Když zjistíte čirou náhodou, navíc po půl roce, že jedna z frekventantek je dcerou vaší známé a vám to vůbec nedojde, přestože je tu plno indicií. A když se k tomu přidají cestovní zážitky studentů z řecky mluvících zemí, tak o smích v hodinách není nouze.
Teď trouchu z jiného soudku, řekněte nám něco o sobě. Co Vás baví, co děláte ve volném čase a jaké jsou Vaše koníčky?
Cestování, historie, kultura, čtení, učení se, gastronomie, poznávání nových věcí a lidí. To mě navíc baví propojovat. A když opravdu přijde ten moment, kdy je potřeba si odpočinout i od těch koníčků, pak je tu malá obytka – obytný vůz, který mě doveze na opuštěnou pláž a tam se „odpojím“.
Vracíte se do Řecka pravidelně? Jaká místa byste nám doporučila navštívit? A je něco, co není turisticky moc známe, ale Vám se líbí?
Ano, do Řecka jezdím pravidelně posledních 20 let, žije tam můj otec. Hlavně se vracím na Kypr, tam se totiž vracím domů.
A co se týče cestování, zrovna tento týden jsme se studenty jedné skupiny dělali reálie a narazili jsme na oblast Mani na Peloponésu. Fantastický divoký kraj, historické vesnice s obrannými věžemi, kde se rodinná čest bránila krví. Je to něco jiného než antické památky. A odlehlost tohoto koutu Řecka zaručuje, že nikoho nepotkáte. Téměř jen místní.
Na Kypru by to byla Tilliria, poloostrov Akamas a severozápad ostrova. Tam je to prostě nádhera.
Co byste poradila studentům, kteří chtějí s řečtinou začít anebo chtějí zlepšit svou úroveň v cizím jazyce?
Nebát se a nestydět se mluvit. Těm, kteří si chtějí zlepšit jazykovou úroveň, radím odjet např. na letní jazykový kurz do zahraničí. Jet pěkně na vlastní pěst, bez kontaktu s rodným jazykem a pak pokračovat v jazykovém kurzu doma. Záleží na časových a finančních možnostech.
Každý za sebe si musí uvědomit, kolik času a práce do studia dá. Kam až chce dojít. Bez toho to nejde a platí to pro všechny. Žádná metoda učení totiž není zázračná. A lektor je (nebo by měl být) vaším průvodcem a rádcem. Rozhodně není kouzelník, který mávnutím kouzelné hůlky všechno naráz přenese do studentovy hlavy. Bohužel.
